Gándhí, Móhandás Karamčand (1869-1948) Velký indický vůdce a inspirující myslitel. Gándhí vystudoval práva v Anglii. Po nevýznamné právní praxi v Indii odjel do Jižní Afriky, kde během svého více než dvacetiletého pobytu vedl řadu kampaní proti rasové diskriminaci a vypracoval svou známou metodu nenásilného odporu satjágraha. Po návratu do Indie v roce 1915 se stal uznávaným vůdcem indického národního hnutí. Rozvinul nový jazyk politické rozpravy, zjevně archaickou, avšak historické asociace navozující soustavu symbolÚ, a prostý a přísný život jako ztotožnění se s nejchudšími venkovany, které se snažil zmobilizovat pod vedením radikálně proměněné Kongresové strany. V roce 1920 založil Hnutí nespolupráce, v roce 1930 Hnutí občanské neposlušnosti a v roce 1942 Hnutí za odtržení Indie. Osamostatnění Indie v roce 1947 bylo do značné míry jeho dílem.
Okamžik triumfu byl ale zároveň okamžikem zklamání, protože nezávislost byla poznamenána rozsáhlými srážkami mezi hinduisty a muslimy. Zuřivost těchto srážek otřásla Gándhím natolik, že ztratil VÚli žít. Ač slabý a sešlý, vydal se sám do míst nepokojÚ, aby osobně obnovil mír a dobrou VÚli. Poté, co byl Gándhí zavražděn fanatickým hinduistou, prohlásil Albert Einstein, že budoucí generace ,jen těžko uvěří, že kdy po světě chodil takový člověk z masa a kostí".
Gándhího morální a politické myšlení vychází z poměrně jednoduché metafysiky. Věřil, že vesmír řídí Nejvyšší Inteligence či princip, který nazýval satya (pravda) nebo (jako ústupek konvenci) BÚh. Tento princip proniká všechno živé, především lidi, ve formě sebeuvědomující duše či ducha. Duch je podstatou člověka. Tělo, které je pouhým hmotným výtvorem, je v posledku nereálné' a nemá žádné morální nároky. Všechny potřeby a touhy přesahující biologické minimum jsou formy smyslových požitkÚ a člověka duchovně degradují. Na soudobou západní civilizaci pohlížel jako na zaměřenou na tělo, což je evidentní v její rozbujelé chtivosti, ztrátě sebezapření a mravním a duchovním zpovrchnění, a domníval se, že je nepravděpodobné, aby taková civilizace trvala dlouho.
Gándhí vyslovoval přesvědčení, že všichni lidé mají účast na božské podstatě a jsou tedy "v posledku jedno". Nejsou si pouze rovní, jsou "totožní". Proto je jedinou řádnou formou vztahu mezi nimi láska; je to "zákon našeho bytí", "našeho druhu". Láska zahrnuje péči, zájem o druhé a plné nasazení pro "osušení každé slzy z každé tváře". V záporném vymezení to znamená nenásilí, ahimsa.
Celé Gándhího politické a společenské myšlení bylo snahou o uvedení principÚ lásky do všech oblastí života.
Stát podle Gándhího představuje "násilí v koncentrované podobě": mluví jazykem donucování a uniformity, vysává ze svých podřízených ducha iniciativy a svépomoci a "odlidšťuje" je. Protože lidé dosud nedospěli a nejsou schopni jednat společensky zodpovědným způsobem, je stát nezbytný. Nemá-li však být na překážku lidskému růstu, měl by být organizován tak, aby ve svých aktivitách užíval tak málo nátlaku, jak je to jen možné, a aby zÚstala co nejširší oblast lidského života ponechána dobrovolnému úsilí.
Opravdu nenásilný stát si Gándhí představoval jako tvořený malými samosprávnými a víceméně soběstačnými vesnickými komunitami, opírajícími se v široké míře o mravní a společenský tlak. Tyto obce by si volily své místní představitele, kteří by dále volili představitele oblastní a celonárodní. Policie nenásilného státu by byla institucí sociálních pracovníkÚ, jež by se těšili dÚvěře a podpoře místních komunit a užívali k prosazování zákona mravního přesvědčování a veřejného mínění. Zločin by byl chápán jako choroba, vyžadující namísto trestu porozumění a pomoc. Rozhodovala by většina. Nicméně většinová vláda mívá "příchuť násilí", a proto by pro ni měla platila dvě základní omezení: za prvé, pokud by menšina na něčem velmi důrazně trvala, neměla by většina své rozhodnutí uskutečnit; a za druhé, protože člověk je morální bytost, neměl by být nucen k něčemu, co je v rozporu s jeho svědomím. Každý občan má proto právo na OBČANSKOU NEPOSLUŠNOST VÚči politice, kterou upřímně považuje za mravně pobuřující. Podle Gándhího je to "právo, se kterým se člověk narodil a kterého se nemÚže vzdát, aniž by ztratil úctu k sobě samému".
Nenásilný stát je zavázán k sarvódaje, růstu či pozvedání se všech lidí. "Právně zamčené zájmy" by v takovém státě neměly místo. Soukromé vlastnictví je v rozporu s "totožností" či ,jednotou" všech lidí, a je tedy nemorální. Vede i k takovým zlům jako je vykořisťování, smyslové požitkářství a opovrhování druhými lidmi. Vlastnit nadbytek, když druzí nemohou ani uspokojit své základní potřeby, je podle Gándhího hřích proti lidskosti. Protože však instituce soukromého vlastnictví už existuje a lidé jsou s ní svázáni, navrhoval, aby si bohatí ponechali, co potřebují, a zbytek aby jim byl pouze svěřen a byl využíván ve prospěch komunity. Postupně ovšem nabýval přesvědčení, že idea svěřeného majetku je příliš dÚležitá, aby ji bylo lze ponechat jen na dobré VÚli bohatých, a přiřkl významnou ekonomickou roli státu, zřejmě aniž by si uvědomil, že to protiřečí jeho minimalistickému pohledu na stát. Obhajoval vysoké daně, omezení dědického práva, státní vlastnictví půdy a těžkého průmyslu a dokonce znárodnění bez náhrady. Gándhího přínos k vzniku moderní Indie byl nesmírný. Mimo jiné reformoval hinduismus, zpochybnil nedotknutelnost, učinil Indy citlivými k otázkám sociální spravedlnosti, dal přI1dad úžasné odvahy a statečnosti, probudil v Indech silnou kulturní hrdost a prohloubil a rozmnožil jejich národní cítění. Největší Gándhího přínos spočívá v kritice NÁSILÍ, vizi nenásilné společnosti a nových metodách politického jednání. Mýlil se však v hodnocení důležitosti průmyslové civilizace, připodobňoval meziskupinové vztahy a konflikty ke vztahům a konfliktům mezi jednotlivci a zaváděl do politického života nepřijatelný stupeň subjektivismu. V neposlední řadě také zproblematizoval dělící čám mezi osobní a politickou morálkou a povzbudil názor, že politický život je v podstatě oblast pro řešení osobních morálních a existenčních problémů. BCP

odkazy
Gandhi, M.K.: The Collected Works (I/' Mahatma Gandhi. Ahmedabad: Navajivan, 1958.
literatura
Bondurant, l.V.: Conquest (JI" Violence: the Gandhian Phi/osophy 01" Conflict. Berkeley: University of Califomia Press, 1965.
Iyer, R.N.: The Moral and Politkal Thought (I/' Mahatma Gandhi. New Yorle Oxford University Press, 1973.